Zákoutí

Stalo se Vám někdy, že jste si strašně přáli jít už spát, prostě proto, že den, kterej ste prožívali byl tak divně mimo, že jenom všespojující a všeobecně léčivý spánek to může spravit?

Dnešek začal ve své makabrózní divnotě už včera večer, když jsem si uvědomil akutní nebezpečí čtyřky z latiny, visící nade mnou jako Damoklův meč. Už bylo jedenáct a já ze sebou měl kjrajně stresující skušenost s tiskem skript na informatiku, která se protáhla na hodinu kvůli kdovíproč zmatlané tiskové úloze a tiskárně, která dosti šíleným způsobem sežvejkala jeden papír, pak jsem ještě zazmatkoval, típnul tisakovou úlohu č. 3 a prostě fuj, ale nakone se mi to podařilo. Za cenu ztráty asi třiceti papírů, které teď byly potištěny asi třikrát se opkajujícími prvními dvěma třetinami skript jsem ty skripta měl v papírové formě. Juchej. S rozhodnutím že zítra vstanu na nultou hodinu, abych opravnou písemkou, na kterou jsem se vůbec neučil, odvrátil hrozící štýru, jsem šel spát. Bylo něco po jedenácté.

Asi ve čtvrt na sedm jsem byl vzbuzen a s pocitem pěšáka jdoucího proti tankům jenom se šavlí a svatým obrázkem jsem se vypotácel z domova, ověšen činely, šlapkami a stojany na dnešní generální skoušku Mour z Roury. Aspoň že jsem vyrazil brzo. Za řadičkama jsem si vzpomněl, že nemám paličky, tak jsem efektivně zrušil svůj dobrý čas návratem domů. "To to pěkně začíná. Todlencto mi byl čert dlužen. Achich ouvej, proč já?" myslel sem si.

Písemku z latiny jsem i přes celejch pět minut, který jsem strávil snídaní a studiem, pravděpodobně zvoral. Opravoval jsem si jakousi starou čtyřku. Jestli z tý opravy dostanu tajky za čtyři, bude to úspěch. Pln úzkosti jsem se zeptal profesorky, jestli ta známka, kterou předtím do průměru nezapočítávala, protože jí u všech nevěděla, může ten můj průměr ještě ovlivnit. "Samozřejmě," odvětila. Možná se mi trochu podlomila kolena, ale ještě jsem zablekotal něco jako: "Nó, ale dyš jsem nevěděl, co mi vlastně vychází á..." "No tak ste si to měl spočítat, ne?" "Ale dyš já tomu vůbec nerozumím? Jak se má počítat průměr  se známek s různou váhou?!" Bylo mi to vysvětleno. S těžkým srdcem, žaludkem a jinými orgány jsem se jal přepočítávat svůj průměr. 62 procent! Trojka! Chvála budiž vzdána Bohu na nebesích! Radši si to eště přepočítám... 54 procent?! Čtyřka??!! Udělalo se mi fakt nedobře. Sice jsem nebrečel, ale kdyby mě v tu chvíli někdo něco ošklivýho řekl, třeba: "Debile.", nebo "Smrdíš.", asi bych se na místě zhroutil ve vzlykající hromádku bílkovin.

Když se mi děje něco hnusnýho, snažim se ujistit se, že je to fakt tak. Proto jsem si ten průměr přepočítal znova. 62 procent... Tak ještě jednou... 62 procent. "Nepočítejte si průměry známek a radši si piště zápisky!" doporučil mi pan profesor na chemii. "Jasněěěě." Tak znova... 62 procent... ještě jednou, ať sem si jistej.... 54!!! Aaaargh... PROČ? PROČ?! Znova přepoočítat...62...a ještě...62... hmmm. Tak to asi přeci jen bude ta trojka. Uf. 

Zbytek dne už byl celkem klidnej, i když zkouška kapely měla jistý surrealistycký rysy, ale když sem šel domů, už sem si fakt přál aby byla sobota a já se cejtil jinak, než špatně. Venku před domem vonělo kadidlo a hrachovka se slaninou. Vešel jsem do bytu a k večeři mi byla naservírována zabijačková polívka z krup a jelita. Přidal sem si. Veškeré hrůzy dne se začaly rozpouštět v kotoučích voňavé páry a pepřový plamen pálil všechny přízraky, co jsem dneska potkal.

Černej čaj Životabudič a Maleedivy dodělaly zbytek. Vlastně bych měl děkovat Bohu za dnešní den. Sice ještě nění klasifikaci konec a některý věci jsou trochu divný, ale zase je trochu blíž víkendu. Vysvědčení asi snad doufám prosím nebude tak katastrofický, jak sem myslel a ještě není ani osum hodin.

Díky Bohu. 

---

Tento článek obsahuje abnormální koncentraci číslovky tři a vykřičníků. Jak by řekl Kája, je to asi znamení.