Zákoutí

Jelikož na Bandzone napíše sumarizaci pravděpodobně Psugo, já svoje dojmy z našeho pátého oficiálního koncertu sdělím exkluzivně zde.

Transport bicích byl fakt něco. Tím bych to shrnul a ve veřejném prostředí internetu bych se k tomu nevracel.

Když už jsme všechno postavili a Brassica začala zvučet, já se vzhledem k poněkud nejisté srdeční kondici odebral mimo dosah sonických nárazů, přesto ke mě stále doléhal zvuk v příjemné koncertní hlasitosti, zatímco jsem vybíral peníze od návštěvníků a kreslil jim na ruce všemožný pitomosti.

Brassica hrála a hrála pěkně a když dohrála, nastoupil můj favorit Cultivar (teda, favorit až po Mourách z Roury, samozřejmě) a taky předvedli dle mého soudu (který nemusí být přesný, páč jsem byl od stage docela daleko) solidní pařbu, no a nastoupili jsme my.

Nevím, jak se na podium našlapala Brassica, ale nám to dělalo trošku problémy. Moje rozrůstající se bicí a Danovy nový velký klávesy to trošku komplikovaly, ale nakonec se podařilo a stáli jsme tam, kabely zapojený, struny a blány naladěný, nabušený adrenalinem až ke stropu a připravený rozsekat Jet na kousky.

Začali jsme Santou, který se podle mého soudu povedl celkem slušně, až na menší neshody v oblasti klávesy vs. zbytek kapely, mě se povedlo zahrát všechny přechody, crash se mi nepo***, prostě pohodička. Pak přišly Noxovy chmury. Dmul jsem se pýchou, jak se mi to všechno vcčetně breaku podařilo, ale pak jsem se dozvěděl, že jsem začal, ačkoli Mário ještě neměl saxofon a vůbec. Nevim. Vždycky jsem se ptal, jestli můžem' a čekal sem na kladnou odpověd. Kuře bylo samozřejmě tremendózní úspěch, ačkoli si už fakt musím do tý sloky dát nějakej činel, jinak mě Mário něco udělá. Disagreement a Lenoch Lenora byli, no, jako vždycky, ale tentokrát se mi v Disu docela dařilo ty bicí dávat správně... Po našich nepříliš oblíbených emo-sonzích Dis a Lenoch přišel Ghost King, skametaová pecka dnešních dnů. V průběhu hraní se mi crash na příšerném Staggovém stojanu sklopil do polohy "mlať si do mě jak chceš, kloudnej zvuk ze mě nedostaneš a i když mě mezi songama narovnáš, zase se Ti po jednom křivým pohledu zprasím", což mě trošku stěžovalo hraní a projevilo se to i na zvuku, ježto jsem tento pohodový činel na děsným stojanu suploval Crash-Ridem. Až na tohle a na ten výpadek v mezihře, kdy jsem neustál bubnování spojené se šťouráním se v nose byl podle mě Ghost King prima, stejně jako Červové. A publiku se taky všechno líbilo, protože si vytleskalo dokonce DVA přídavky, které jsme v naprosto zběsilé rychlosti zahráli a myslím si, že dobře.

Odvoz bicích bylo zase celkem rodeo, protože v celý ulici nebylo místo k zaparkování a vůbec. Přišel jsem domů a můj odér byl klasifikován jako čtrnáctidenní bezďák. Už se těším na léto, kdy open-air koncerty přinášejí čistší vzduch a lepší rozptylové podmínky. 

Ačkoli byl Jet osumnáctýho ledna víceméně prodělečná akce, líbil se mi a těším se na další koncert, jenom doufám, že TENTOKRÁT UŽ TY ZATRACEPENÝ BICÍ BUDE VOZIT NĚKDO JINEJ.